Podzimní dívka?
1. díl
Na obloze svítilo ranní slunce a Alex seděla na své posteli. Sluneční paprsky jí pronikaly do pokoje skrz žaluzie a svítily jí do obličeje a také na zrcadlo stojící naproti posteli.
Zvedla oči a zadívala se do něj. Spatřila vysokou dívku se zrzavými, kudrnatými vlasy oblečenou v dlouhých šatech též barvy. Ta barva znamenala podzim. Ze čtyř různých období, které ještě k tomu mohla nakombinovat, si zvolila právě jej. Jenom jej. Všichni její přátelé se na ní při Obřadu dívali jako na blázna, když vyslovila těch šest písmen ročního období a stala se tak dívkou podzimu. Nikdo si za období už nevybíral podzim. Nikdo... Jen ona.
Pokud si někdo vybral jaro, mohl pěstovat jarní květiny a ovládat oheň, jak se mu zachce, ale ne ke špatným účelům. Pokud si někdo zvolil léto, mohl pěstovat letní ovoce a získal schopnost ovládat teplou a studenou vodu, ale opět jen k dobrým účelům, třeba na zahradničení. Pokud ale někdo zvolil podzim, nemohl nic, jen každý měsíc trpěl bolestí, která náhle přišla. Období podzimu se jednou zkazilo temným kouzlem a nikdo už ho od té doby neuměl napravit. Pokud si někdo dříve zvolil podzim, mohl vytvářet nové barvy a měl moc na sázení stromů, teď byl ale podzim zničené období, které nikdo nechtěl.. A pokud si někdo zvolil zimu, mohl vytvářet sníh a ovládat led.
Od šestnácti let byl každý občan povinný vybrat si na Obřadu alespoň jedno roční období, protože tím se zařadí do nějaké skupiny a získá práci, kterou bude dělat pomocí svých nových schopností do konce života. To Alex žádnou práci mít nebude... Kvůli podzimu nemá žádné schopnosti, kterými by mohla pracovat, tudíž nebude mít ani peníze a zemře... Možná to tak ale mělo být, chlácholila se vždy, když o tom přemýšlela, ale moc tomu nevěřila, spíše si bála připustit to, co přijde...
Podzim si zvolila z jediného důvodu a z toho důvodu také nechtěla přestoupit na jiné období, i když měla tu možnost. Její matka si zvolila podzim - to byl ještě funkční jako všechna ostatní období, a byla nejlepší ve své práci se schopnostmi podzimu. Každý ji miloval a byla zkrátka nejoblíbenější. Když umírala, držela tehdy šestiletou Alex za ruku a zašeptala: ,,Zlatíčko, slib mi, že až nastane tvůj čas, vybereš si podzim." A Alex kývla. Oční víčka její matky se pak nadobro zavřela a její ruka ztratila teplo. Alex si ještě teď pamatovala, jak matka náhle zbledla a hrudník se jí najednou zastavil... A ačkoliv kvůli tomu nejspíše umře také, musí dodržet slib své matce. Protože to bylo to poslední, co jí kdy řekla.
Náhle se ozvalo zaklepání na dveře. Alex vyskočila z postele a šla otevřít. Za dveřmi stál její nejlepší přítel Bruno. Byl vysoké postavy, vlasy měl černé a na sobě měl šedé tričko a modré džíny. Jeho období bylo jaro.
,,Alex, musíme si promluvit," řekl bez pozdravu. ,,Dělám si o tebe starosti. Je nový měsíc, takže brzy zase dostaneš ty hrozné bolesti. Proč sis vybrala podzim?"
Mezitím vstoupili do chodby a mířili do Alexina pokoje. Bruno už se jí na to ptal snad stokrát, ona však nikdy neodpověděla. Nikdy to nikomu neřekla a ani to neměla v plánu.
,,Ty víš, že to ze mě nedostaneš," hlesla a pak si sedli ke stolu v jejím pokoji. ,,Takhle to má být, tak už to prosím neřeš,"
,,Bezva, takže ty nikdy nebude mít žádnou práci, umřeš na hlad, protože si nic nevyděláš, pokud tedy nejdříve nezemřeš na bolesti a já to nemám řešit?!" odvětil naštvaně. ,,Hele, Alex. Prosím.. Přestup na nějaké jiné období. Udělej to kvůli mě..." dodal pak a už to neznělo naštvaně, spíše zoufale.
,,Já nemůžu, ví,-" chtěla něco odpovědět, ale náhle jí tělem projela ostrá bolest. Jakoby ji někdo začal řezat noži. Rozbolela jí hlava a div neomdlela. V okamžiku jí bylo jasné, co se děje. Každoměsíční bolesti přišly právě teď...
pokračování příště...